Druhá zastávka Endurosérie 2016 nabídla nejlepší tratě, které jsem kdy na závodech zažil. Proč není dobré špatně načasovat přeskok klády a mnoho dalšího se dozvíš v následujících řádcích

RZ1 – Těm, co startovali i minulý rok, přišel začátek RZ důvěrně známý – široká lesní cesta, která vzápětí přecházela v rozbitý singltrek. Myslel jsem si, že na tom není nic těžkého, ale v závodním nasazení nebyla volba stopy jednoduchá. Jednou jsem málem šel mimo trať, protože jsem nešikovně najel na hranu svahu a měl co dělat, abych zůstal na trati.

Po průletu úvodní části “na plný plyn” se přešlo na krátký traverz a hurá přes silnici do zcela nové části s hrabankou. Tato sekce se autorům velmi povedla. Přesto se na ni podepsaly tréninkové jízdy a vznikla zde poměrně hluboká koryta plná směsi hlíny a jehličí. Nejednou mi to málem zavřelo řidítka. Na pár místech se objevila zábavná vložka jako třeba přeskok klády. U jedné se mi nepovedlo načasovat přeskok úplně nejvhodněji a skončilo to úderem sedla do míst nejcitlivějších, takže po zbytek RZ jsem přemýšlel jestli šlapat nebo brečet.

RZ2 – Po převážně asfaltovém přesunu následovala druhá a nejrychlejší RZ. Tady platilo “Kdo brzdí prohrává”. Dalo mi pořádnou práci přesvědčit sám sebe, abych v nejrychlejších místech nebrzdil a důvěřoval kolu a plášťům.

RZ3 – Po výjezdu přes ještědské serpentiny nás čekala nejtechničtější zkouška. Letos se startovalo o jeden kopec později, což mnoho závodníku, včetně mě, uvítalo. Po krátkém sprintu přišla poměrně nečekaná šotolinová zatáčka, která mě pořádně překvapila a měl jsem co dělat, abych si protější strom neprohlížel z větší blízkosti než bych chtěl. Po trošce bláta přišel poslední krátký stoupáček. Protočilo se mi zadní kolo a cyklo závod se rázem změnil v běžecký. Po výkonu hodném Usaina Bolta přišla nejzábavnější sekce, a to prudký sjezd přes místní skalku. Za podpory diváků jsem težko hledal ve směsi kořenů a kamenů ideální stopu (proč jsme to vlastně v tréninku najížděli ?). Natož, aby člověk řešil jak ji sjet rychle. Nakonec se nejlépe osvědčila technika zatnout zuby, povolit brzdám a držet pevně řídítka. Pak už jen sprint do cíle a hurá na druhou stranu kopce, kde většina tratí kopírovala nebo vedla místní bikepark.

RZ4 – Zkouška začínala na stejném místě jako loni. Po úvodní prudké pasáži následoval dropík z kamene, a přejezd přes lávky. Marně jsem se snažil vzpomenout, kam se vytratily natrénované km na silničce, protože jsem akorát viděl rudě a určitě nešlapal tak, jak bych měl. Naštěstí pokračovala sjezdová pasáž se spoustou boulí, kořenů a kamenů. Dole už jsem sám nevěděl, jestli mi ruce ještě drží řídítka a nebo jsem je zapomněl o pár kořenů výš.

RZ5 – Přesun konečně v pohodlí lanovky! Začínalo se na úplně nových sekcích vlevo od lana. Kořeny už byly vyhlazené, takže mi to nejednou ujelo. V posledním úseku jsem se sklouzl dolů po svahu o dobrý půl metr. Po přejezdu do bikeparku (tou dobou jsem ho bral jako vhodné místo k odpočinku) jsme si dali pár klopenek a skoků z místní Špagety. Následoval tobogán plný kamení. Jen jsem doufal, že neprorazím gumu. Závěrečný sprint do cíle mě pěkně zničil, a to zbývala ještě jedna RZ. Nezbylo než doufat, že poberu zbytky sil na lanovce.

RZ6 – Nejnáročnější RZ začínala kousek pod lanovkou a vedla rozbitým terénem. Nešlo jet příliš rychle, takže jsem se musel pěkně snažit, abych udržel udržel závodní tempo. Následoval krátký sprint po rovince, zlom dolů a pěkně rychlá sekce. Kdo se nebál pustit brzdy, získával cenné vteřiny. Trail se poté zlomil ještě víc a kořeny přidaly na intenzitě. Někde tady jsem začal dolovat poslední zbytky sil a snažil se jet alespoň trochu rozumně. Po výjezdu na plochou lesní cestu následoval už “jen” sprint do cíle. Když jsem po pár metrech zjistil, kde to vlastně jsem a jak je to ještě daleko do cíle, moc na náladě mi to nepřidalo. Za podpory diváků (díky!) jsem přeci nemohl přestat šlapat. Nakonec jsem si udržel pěknou rychlost až do cíle.

Takhle pěkně připravené a různorodé tratě jsem na českých závodech viděl poprvé. Je vidět, že se autoři snažili a z místního kopce vytěžili to nejlepší. Díky za skvělý závod. Doufám, že i z příští akce budu mít podobný dojem! 

Oficiální fotogalerie ze závodu ke zhlédnutí ZDE!

Autor: Jirka