Nejnovější promo video bajkové lokality Trail of Life (TOFL) z dílny Petra Slavíka a letošní článek ve Velu viděl a četl snad každý. Na projížďku místních okruhů se chystám již delší dobu, ale video s dechberoucími záběry mě nakoplo k rozhodnutí, že tohle místo chci navštívit ještě letos. Nabitá sezóna však dovolila udělat výlet až v polovině října a jak lze očekávat, modrá obloha, louky zalité sluncem a koupačka v přehradě se nekonaly. Místo toho mlha, trochu deště a pěkně mokro. Ale když chcete jezdit, není to o počasí. Je to o zážitcích a o ty nebylo ani přes klasické podzimní sychravo nouze. O ideálních podmínkách píše každý, ale příznivci Trail-Guide se nejen na akci Srazíme se na Rychlebkách naučili fungovat i v těch nehostinných.
Mlžný opar v lesích vytvářel krásnou podzimní atmosféru
TOFL má základnu v rekreační oblasti Lučina, kam se dostanete přes vesnici s pohádkovým názvem Tvarožná Lhota. V sezóně za plného provozu Lučina nabízí parkoviště, autocamp, restaurace, občerstvení a koupačku, ale hlavně pumptrack s malým skills centrem a také je výchozím bodem všech pěti značených okruhů TOFL. Na parkovišti byla naše tři auta nejprve sama, ale po chvíli dojela ve stejném počtu partička podobně naladěných nadšenců ze Slovenska. Oblast totiž leží téměř na slovenských hranicích na východě Slovácka a jižní části Bílých Karpat. Celkem pět okruhů čítá dohromady na 126 kilometrů a podle videa vás protáhnou loukami, lesy a malebnými vinařskými vesničkami. Na každém okruhu se nachází minimálně jeden ze 4 singltrailů různé obtížnosti. Na okruzích je k vidění nespočet zajímavostí, takže na své si přijde celá rodina. Jelikož jsme na oblast měli bohužel jen jeden den a podmínky nebyly ideální, nekopírovali jsme přesně trasy všech okruhů, ale díky skvělému značení a mapovým podkladům jsme se na nich dokázali přemístit tak, abychom projeli alespoň tři z místních skvostů.
Ukázka značení žlutého okruhu Oskerušový ruku v ruce se značením turistickým
Nejblíže základně se nachází nejtěžší černý trail Zmiják, na který jsme se dostali po části nejdelšího z okruhů – Kovalovského, červeného značení. Stoupání z parkoviště po lesních cestách dalo z auta rozsezeným tělům zabrat a pěkně jsme se zahřáli. Trail lze najít bez jakýchkoli obtíží, vše vás krásně navede. Černou barvu si vysloužil díky prudkým sjezdům s kořenovými pasážemi a switchbacky, které na jílovitém bahně pokrytém mokrým listím dostaly ještě černější charakter. Přesvědčili se o tom hned v úvodní zatáčce dva účastníci výletu asi 10ti metrovým slidem a prvním z mnoha „návratům ke kořenům“, které se ten den udály. Bez újmy a se smíchem zvedají a fičíme dál. Aspoň někteří. Na úvod dne v těchto podmínkách nebyl Zmiják pro holky nejlepší volba. Kluci mizí v lese, ale dole se setkáváme všichni vysmátí a jeden přes druhého si sdělujeme rozdílné zážitky.
Dle mapy dojíždí trail k parkovišti po asfaltě, tak to hned nad přehradou střihneme zase do kopce a dostáváme se zpět na Kovalovský okruh. Dáme se opačným směrem než původně a červený okruh střídá Oskerušový, značený žlutě. Dupeme téměř rovně, ale stále do kopečka, krásnou úzkou pěšinou mezi stromy v mnoha místech sotva na šířku řídítek, což mi potvrzují nahodilé výkřiky spolujezdců typu „Ty vole, sem se tam málem nevlezl.“ Výchozím bodem dalšího ze singltrailů na trase je rozhledna Travičná. Jen s povzdechem jsem si přes všudypřítomnou mlhu přestavovala, jaký by z ní byl úžasný výhled na zbarvené podkarpatské kopečky, ale nedá se nic dělat, příště. Od rozhledny se vine téměř dva kilometry dlouhý, modrý trail Lipinka. Lehká zábavná pěšina aktuálně pod peřinou listí byla bohužel na dvou místech zatarasena pokácenými stromy. Vzhledem k očividnému použití motorových pil nešlo o živelnou katastrofu, kmeny byly “naporcovány”, ale dřevorubci se už bohužel neobtěžovali odklidit příslušné porce z trailu, a tak jsme přenášením ztratili pěkné flow. Nevadí, příště. I tak se dole zase smějeme a šlapeme si to dále do obce Radějov směr poslední z navštívených trailů jménem Pacholek. Cestu si zpestřuji “návratem ke kořenům” tentokráte já, ale opět bez újmy.
Začátek každého trailu je nepřehlédnutelně označen
Stoupání z Radějova ke kapli na kopci Žerotín nám zpříjemňují alespoň částečné výhledy na dosud neopadané, všemi barvami hrající vinice Zimního vinohradu a vidina pivka v Hotařské Búdě. Zavřeno. Nevadí, příště. Tlačíme rozbahněnou loukou ke kapli, kde zrovna končí mše. Mlhou se rozléhá sborový zpět a poutní místo na nás dýchne sváteční atmosférou. Spočneme, rozjímáme a nabíráme energii (rozuměj horalka a studená pizza). K začátku červeného trailu Pacholek se dostáváme přes louky a pole okolo rozhledny na Holém Vrchu. Jednokilometrový trail je velká zábava. Hravý singlík plný nízkých klopenek a vlnek ústí v malé rokli, která nabízí techničtější místa, takže se kvůli rychlé jízdě na oči po mokrém jílu a listí stane rokle místem nedobrovolného odpočinku hromady těl a kol. Ale opět bez újmy. Dokonce si to účastníci hromadného pádu chtějí dát znova. Tentokrát na výbornou. Pacholek je jedna z nejhezčích pasáží TOFL.
Trail Pacholek
Následoval návrat po Oskerušovém okruhu přes Radějov až do Lučiny. Okruh sám nás převážně vedl po lesních pěšinách. Poslední část po modré turistické značce lemující příjezdovou silnici je součástí naučné stezky Oskerušová. Vyžití by tu mohli najít rodiče s dětmi a příznivci botaniky. Na trase se kromě dřevěných soch nachází malé arboretum. Při jeho prohlídce padla od slovenského kolegy zásadní otázka dne: “Čo je to modržín?”. Pěkně po staru, bez pomoci chytrých telefonů, jsme se jali vysvětlovat příběh o opadavém jehličnanu. Zabralo to asi 10 minut a výsledek, že si jako bratia rozumíme, jistý nebyl. Nakonec nám to musel potvrdit google za pomoci latinského názvu. No schválně, kolik z vás to ví?
Trail Pacholek
Ptáte se, proč tento report vlastně vznikl, když vám neříká nic nového; když kvůli mlze nebylo skoro nic vidět, takže fotky nestojí za nic; když kvůli jílovitému podloží, mokrému listí a kořenům nebyly jízdní podmínky ideální, když kvůli konci sezóny nebylo otevřené ani zázemí a nikde ani noha? Odpověď je snadná. Trail of Life ve svém promo videu slibuje objevování nových koutů neporušené přírody, nabízí možnost se ztratit před shonem města, pracovním stresem a vodopádem špatných zpráv, vrací se ke kořenům bajkování (tentokráte bez nadsázky). A tohle všechno jde zažít bez ohledu na počasí. A my to zažili! Je jedno, že jsme nekoukali s pivkem v ruce na západ slunce ani se neplavili po Baťově kanálu. Výsledek byl stejný a nic jsme nedbali toho, že musíme umývat kola a seškrábnout si bahno z obličeje. Domů jsme jeli unavení, vysmátí a s čistou hlavou. Trail of Life funguje i za vůně podzimního listí a těšení se na teplo domova a sklenku bílého. Tak neseď doma a vyraž. My víme, že se zase vrátíme. #nejezdisam#pridejse
Autor: Klára Hegerová
